BÝT nebo MÍT aneb ego budoucnosti

                Zkusme se podívat na slova BÝT a MÍT malinko s nadhledem. Jestliže si položíme otázku BÝT nebo MÍT, tak po krátkém zamyšlení většina z nás odpoví, že BÝT.  ALE…? Je to opravdu upřímná odpověď, nebo jen odpověď, která nás dělá lepšími? My přece nejsme ti, co lační jen po majetku, po tom něco nebo někoho vlastnit. My svůj život přeci žijeme, prožíváme, my JSME! Ale je tomu skutečně tak? Souhlasíte s tvrzením, že pokud chci BÝT, tak musím MÍT? Musím MÍT přinejmenším prostředky na to BÝT. Jak to tedy je?

                Nedávno jsem četl knihu. V té bylo napsáno: „Zamyslete se nad tím, jak často ve své mluvě používáme sloveso MÍT a jak často BÝT. My máme svůj život, máme svého partnera, máme práci, máme volný čas, máme radosti, máme starosti, máme toho spoustu.  Ale tohle všechno děláme jak? S kým? Proč tomu tak je? Co nám to říká? “ Vzájemně si čím dál více sdělujeme výsledky, stavy, nikoli procesy. Přicházíme tím o cennou informaci JAK. Můžeme MÍT autoritu nebo BÝT autoritou. To je ten rozdíl.

                 Je to asi přirozený vývoj jazyka, šetří to čas, pokud chceme sdělit nějakou informaci. Proč vysvětlovat jak, když stačí říci MÁM. Ale nepodsouváme si tím, nekódujeme do svého jazyka něco, co směřuje naši společnost právě oním směrem, k MÍT? Společnosti, kde BÝT úspěšný znamená vlastně MÍT? MÍT dobrou práci, dobrého partnera, dobrou sociální pozici a v neposlední řadě MÍT peníze? Soutěžíme mezi sebou právě v tomto MÍT.

                Je těžké připustit si to. Když to čtu, něco ve mně mi říká, že to tak není. Ale podívám-li se na společnost, kdo má moc, kdo je považován společností za úspěšného, tak dle mého názoru jsou to lidé, kteří MAJÍ. Tak to prezentují média, tak to vnímám kolem sebe. Proč se upřímně, bez závisti neptáme, jak toho dosáhli, jak to udělali, jak kvalitní život žijí. Kde se vytratily tyto otázky? Kde se ztratily odpovědi na ně?

                Technologický vývoj, vývoj společnosti je rychlý. Chcete-li BÝT úspěšní, pak musíte BÝT orientováni na výkon a budete MÍT. A pak můžete i BÝT. Toto předáváme svým dětem. Musí MÍT lepší znalosti, musí MÍT lepší vzdělání, musí BÝT lepší, než jsme byli my. To všechno proto, aby pak mohly BÝT v pravém slova smyslu. BÝT lepší, BÝT úspěšní. Kdy však končí toto MÍT a začíná to BÝT?  Hledáme vůbec odpovědi na tyto otázky? Ano, naše děti hledají odpovědi a nacházejí je v nás, ve svých rodičích. V našem chování, ale také i v chování společnosti. Kruh se nebezpečně uzavírá. Co nám odpoví, až se jich v budoucnu zeptáme, jaké měly dětství? Budou to výsledky nebo zážitky? Bude to odpověď, kterou chtějí slyšet rodiče, kterou chce slyšet společnost, kterou chceme slyšet my, nebo to bude pravda?  A jaká by ta pravda byla?

                Cesta bojového umění nese odpovědi na tyto otázky. Tato cesta nás orientuje na prožívání, na uvědomování si prožívání skrze náš trénink. ANO, máme techniky, máme technické stupně, ale to důležité je prožívání, osobní zkušenost s našimi pocity, s naším tělem. Bojové umění nás učí naslouchat sobě samým a pak můžeme pochopit ty ostatní.  Učí nás opustit MÍT a to nás může učinit opravdu svobodnými. To je pro mě poselství bojových umění a odpovědí na otázku MÍT nebo BÝT.