Jak vnímám Budó

    Často se mě spousta lidí ptá, co je to Budó, jaký je rozdíl mezi bojovým sportem a bojovým uměním. Je těžké odpovědět na tuto otázku. Budo je v překladu válečná cesta, chcete-li cesta válečníka. Je to životní cesta. Tedy život. Přemýšlel jsem jak to vysvětlit lidem, kteří se mě ptají a v prostředí bojových umění či sportů nejsou zběhlí.

    Nedávno jsem se zúčastnil hry "PAINTBALL", hry na vojáčky. Hra spočívá v tom, že na určeném prostoru cca 30x100 metrů nastoupý dva týmy proti sobě a střílejí po sobě barevnými kuličkami. Barva na oděvu, minimálně o průměru kuličky, znamená zásah a vyřazení z daného soutěžního kola. Samotní hráči jsou chráněni proti případným zraněním ruzými ochranými prostředky. Hra probíhala v lesnatém, poměrně hustě zarostlém prostoru, který naskýtal spoustu úkrytů, strategických míst  a mnoho způsobů obrany i útoku. 

    Sešlo se tam spousty lidí a v tuto chvíli bych je rozdělil do tří skupin z hlediska přístupu. Profesionální vojáky, profesionální hráče této hry a lidi, kteří tuto hru víceméně hráli poprvé, ke kterým jsem patřil i já. Vojáci zaujali svojí disciplínou, analytickým vyhodnocením terénu, strategických míst a zvládnutím taktiky. "Hráči" byli velmi podobní vojakům s tím rozdílem, že jejich síla byla spíše  v dobré znalosti hry. Mám na mysli věci, které jsou odlišně od skutečněho boje. Krytí se za keři, které kulička neproletí apod. Třetí, poslední skupina se spíše držela vzadu, zalehlá někde v úkrytu a čekající na to, že jim vleze někdo do rány. Někteří běželi v ústrety bojům, užít si co nejvíce hru, zastřílet si i za cenu obdržených kuliček do svého těle. Já se plížil mlázím a bez nějakého přemýšlení jsem chtěl být jen nezastřelen a zastřelit co se do rány namane.  Pravdou je, že jsem těch soupeřů moc nezastřelil. (-: Taktika přežití v této hře moc nefunguje. Cílem je samozřejmě přežít, ale také postřílet co nejvíce soupeřů a to v omezeném časovém limitu.

    Když jsem si chtěl více zahrát, zasportovat si, být trochu akční, musel jsem myšlenku přežití opustit a jít si hrát hru dle jejich pravidel a principů. Byla to hra na vojáky omezená pravidly. Musel jsem odlišit hru, sport a přežití i když se tyto věci prolínají a přesto nezapomenout na jedinou z nich. Být "zastřelen" a dobře si zahrát i tohle může být vítezství. Když dokážete vnímat tyto věci ve hře i v každodením životě, pak vítězíte a  to je cesta budó.